Bělehrad – hlavní město Srbska

Bělehrad – hlavní město Srbska

Bělehrad ležící u soutoku řeky Sávy s Dunajem je hlavním a také největším městem Srbska. Může se pochlubit bohatou a slavnou minulostí, jelikož jeho kořeny sahají až do období římské nadvlády. Bílé město, jak by se dal název Bělehrad přeložit, dnes turistům nabízí spoustu zajímavostí a architektonických památek i pestrý život v ulicích.

Bělehrad ležící na strategickém místě soutoku dvou řek, patří k místům, která jsou osídlena již po tisíce let. V dobách Keltů zde existovala osada, kterou později Římané pojmenovali Singidunum a vybudovali v ní přístav. Od 6. století spadalo město pod Byzantskou říši a poté, co došlo k úpadku Cařihradu, se sem nastěhovali Slované. Město bylo neustále atakováno Uhry a Benátčany, kteří se snažili tuto oblast získat pod svou kontrolu. 

Již v roce 1284 se stal Bělehrad poprvé hlavním městem Srbska, ve 14. století byl pak součástí Uher. V období husitských válek byl jedním z největších kulturních a hospodářských měst Evropy. Celé 15. století se neslo v duchu tureckých nájezdů, před nimiž se město hrdinně bránilo. Turci jej nakonec dobyli v roce 1521 a v průběhu 17. a 18. století bylo střídavě v područí Rakušanů. Od roku 1806 je Bělehrad hlavním městem autonomního státu Srbsko, roku 1918 se stal hlavním městem Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (budoucí Jugoslávie). Za druhé světové války bylo město obsazeno nacistickým Německem, v říjnu roku 1944 pak osvobozeno Jugoslávskou a Rudou armádou. 

V 50. letech 20. století začali komunisté budovat Nový Bělehrad a došlo k masovému nárůstu nových sídlišť. Bělehrad se stal rovněž místem realizace moderní srbské architektury. V 80. letech došlo k rozpadu jugoslávského státu a Bělehrad se proměnil v dějiště politických shromáždění. Režim vedený Slobodanem Miloševićem vyústil v roce 1999 v bombardování metropole vojsky NATO. Město bylo značně poničeno, ale dodnes se mu z velké části podařilo vrátit jeho původní krásu. 

Původní bělehradské historické jádro se nachází v oblasti dnešní pevnosti Kalemegdan, jež stojí na pravém břehu řeky. Byla založena Kelty ve 4. století před Kristem a představovala jednu z nejvýznamnějších pevností na celém Balkáně. Mnohokrát byla bourána a zase obnovována, podle představ střídajících se pánů. Okolo pevnosti se rozkládá stejnojmenný park, kde je možné navštívit Vojenské muzeum, malou zoologickou zahradu, restaurace, kavárny, ale i četné galerie. V blízkosti parku byl v roce 1867 postaven nejmodernější hotel své doby v Bělehradě. Jde o hotel Srpska kruna (Srbská koruna), v němž v současnosti sídlí Městská knihovna Bělehradu.

V městské části Dedinje se nachází komplex královských rezidencí. Do tohoto komplexu spadá Královský palác a Bílý palác, které jsou sídlem srbské královské rodiny a korunního prince Alexandra III. Jednou z nejstarších ulic Bělehradu je Ulice knížete Michala (Knez Mihailova ulica). Jde o pěší zónu a vyhledávané kulturní a obchodní centrum metropole. Protíná centrum města, začíná u paláce Albanija na Teraziích a končí u parku vedoucímu k pevnosti Kalemegdan. Ulice je lemována domy pocházejícími z druhé poloviny 19. století a najdete na ní také mnoho architektonicky cenných budov, jako je třeba restaurace Ruski car postavená ve 20. letech 20. století. Neméně krásná je také secesní budova Srbské akademie věd a umění v čísle 56. V současnosti je Ulice knížete Michala hlavním bělehradským korzem plným luxusních obchodů, restaurací a kaváren. 

Hlavním bělehradským náměstím je Náměstí republiky (Trg republike), v jehož středu se tyčí 11 metrová bronzová socha Mihaila Obrenoviće, který osvobodil město od Turků. Socha je dílem florentinského sochaře Enrica Pazziho, který ji vytvořil v roce 1882. Na náměstí stojí také budova Národního muzea z roku 1903. Jde o nejstarší srbské muzeum, založeno bylo již roku 1844. Vystavené sbírky se skládají z prehistorických, středověkých i moderních děl a jsou zde k vidění jak díla domácích, tak i zahraničních malířů a sochařů. Nechybí ani archeologické nálezy z území Srbska. Od roku 1869 stojí na náměstí také Národní divadlo (Narodno pozorište), jehož architektem byl Aleksandar Bugarski. Divadlo má celkem 714 míst k sezení a první představení se v něm odehrálo v listopadu roku 1869. Nyní vlastní divadlo činoherní, baletní a operní soubor a pravidelně se v něm konají významná přestavení domácích i zahraničních autorů.

V centru Bělehradu se rozprostírá historická čtvrť Skadarlija, která bývala místem, kde se setkávali bohémové, tedy herci, malíři a spisovatelé. Dodnes si zachovala vzhled z přelomu 19. a 20. století, poměrně často se v ní konají nejrůznější divadelní a hudební přestavení, koncerty, kabarety a recitály. Tato malebná čtvrť je poseta nespočtem kaváren a drobných obchůdků a vyniká velmi příjemnou atmosférou. Uličky jsou dlážděny tzv. kočičími hlavami. Dům s číslem popisným 34 byl domovem známého srbského básníka, malíře a bohéma Djury Jakšiće a jeho bronzovou sochu si můžete prohlédnout před vchodem.  V této části města narazíte také na nejstarší restauraci známou pod názvem Kafana Tri šešira (restaurace Tři klobouky). Otevřena byla roku 1864 a společně s restauracemi Dva jelena a Dva bela goluba se stará o hladové žaludky místních i turistů.

Nejmladším bělehradským náměstím je Náměstí Nikoly Pašiče, které bylo vybudováno roku 1953 okolo mohutné fontány. Na náměstí najdete řadu nových budov, včetně Investiční banky, Domu odborů či Městského úřadu. Roku 1998 byl na něm postaven památník Nikoly Pašiče. Jednou z moderních budov, která dnes dominuje centru Bělehradu, je moderní 24 patrový mrakodrap postavený v letech 1969 až 1979. Nedaleko za městem se až do doby, než bylo bombardováno jednotkami NATO, nacházela televizní věž Avala. Byla pýchou města, po níž však zůstala jen velká díra v zemi. V roce 2006 byla za přispění místních obyvatel zahájena její celková rekonstrukce a o dva roky později již stála na svém místě její věrná kopie. 

Bělehrad se může pochlubit také spoustou krásných kostelů a svatostánků. Za vidění rozhodně stojí katedrála Saborna crkva, která je nejdůležitějším pravoslavným kostelem srbské pravoslavné církve, chrám sv. Savy a malým kostelíkem Svetosavska crkva, kostel sv. Marka nebo kostel Ružica na Kalemegdanu. Vedle všech těchto pravoslavných kostelů zde však můžete narazit i mešitu Bajrakli, která je nejstarší islámskou stavbu v Bělehradě. Kdo by toužil po osvěžující koupeli, může se vydat na městskou „pláž“ Ada Ciganlija, jež lemuje zdejší jezero. Pouhé 4 kilometry od centra metropole je možné si užívat rekreace, je zde dostatek sportovního i kulturního vyžití.

Bělehrad se neustále rozvíjí a jeho okrajové části se čím dál více rozrůstají. Nový Bělehrad je ve skutečnosti vlastně jedním velkým sídlištěm rozkládajícím se na levém břehu Sávy. Obrovské paneláky jsou od sebe k nerozeznání a vytvářejí symetrické a geometrické systémy ulic a bloků. Nový Bělehrad je dnes velmi důležitou součástí metropole, protože poskytuje domov podstatné části bělehradského obyvatelstva.

- jap -

Článek byl zobrazen 11 878 krát.